Vlakem už nikdy více
Po několika letech jsem se vydal na výlet vlakem. Vlak už jsem pomalu znal jen z fotografií a proč si taky jednou zase nevyrazit železným ořem, ne? Plný nadšení a očekávání jsem vyrazil na nejbližší vlakové nádraží. Ty byly v nedobrém stavu již před lety, ale to co jsem viděl mi vyrazilo dech. Odporné posprejované špinavé zdi, všude plno nedopalků od cigaret…Řeknu Vám, nic moc. Na nástupišti panovala zvláštní atmosféra. Sem tam kolem mě proběhl nádražák a nebo bezdomovec. Po dvacetiminutovém zpoždění jsem konečně nastoupil do vlaku, který byl bohužel ještě horší než samotné nástupiště. Všude špína, rozpárané čalounění u sedaček. A na toaletu jsem si radši počkal do penzionu, kam jsem směřoval. Prostě jsem to radši neriskoval. Samotná cesta byla skvělá, hlavně uklidňující pravidelné drncání vlaku. To mi chybělo. Každopádně zase nějaký ten rok potrvá, než se někam vydám vlakem…